Long-term hospitalized female patients in a psychiatric hospital and their discharge

Úvod: Od roku 2013 probíhá v ČR reforma psychiatrické péče, její součástí je proces deinstitucionalizace. Díky systémovým změnám klesl počet dlouhodobě hospitalizovaných pacientů. Přesto je v psychiatrických nemocnicích v ČR dva tisíce nemocných déle než 6 měsíců. Hledá se, jak mají vypadat v dlouhodobé psychiatrické péči strukturované rehabilitační programy. Deinstitucionalizace přináší v delším časovém horizontu nejen potenciál snižování nákladů, ale hlavně zvýšení kvality života pacientů. Cíle: Cílem této práce bylo provést prospektivní šetření na úrovni jednoho ženského oddělení následné péče regionální psychiatrické nemocnice, které mělo odpovědět na otázky: Jaké byly základní sociodemografické a klinické charakteristiky pacientek hospitalizovaných na tomto oddělení déle než 6 měsíců? Kolik z nich se podařilo během 7 měsíců propustit a kam? Metody: Do studie byly zařazeny pacientky, jejichž pobyt k 31. 5. 2023 trval déle než 182 dní. Přerušení hospitalizace po dobu kratší než 21 dní nebylo považováno za její ukončení. Data byla získána z informačního systému nemocnice. Sledované parametry zahrnovaly délku hospitalizace, věk, vzdělání, stav, počet dětí, národnost, bydliště, základní diagnózu, somatické komorbidity, svéprávnost, opatrovníka, ústavní ochranné léčení, invalidizaci, dřívější bydlení, počet žádostí podaných do pobytových sociálních služeb, kolik žádostí bylo schváleno, zamítnuto nebo zatím nebylo rozhodnuto. Od 1. 6. 2023 do 31. 12. 2023 bylo průběžně zaznamenáváno, které pacientky z výše uvedeného souboru byly propuštěny a do jakých zařízení. Statistické zpracování dat zahrnovalo základní deskriptivní analýzu, kvalitativní rozbor případů s nejdelší dobou hospitalizace a Mann-Whitney U test k porovnání věku, úrovně vzdělání a délky hospitalizace mezi propuštěnými a nepropuštěnými pacientkami. Výsledky: Stanovená kritéria splnilo a do sledování bylo zařazeno 30 pacientek. Nejvíce dlouhodobě hospitalizovaných pacientek mělo chronicky probíhající psychotické onemocnění, základní vzdělání, bylo svobodných, bezdětných, české národnosti, z Moravskoslezského kraje, omezených ve svéprávnosti, invalidizovaných, bez fungujícího rodinného zázemí. Do konce roku 2023 se podařilo propustit 13, resp. 11 z 25 pacientek (44 %) vzhledem k oddělenému uvádění nemocných s ochranným léčením. Propuštěné ženy byly ve srovnání s nepropuštěnými hospitalizovány kratší dobu. K propuštění přispěla intenzivní psychosociální rehabilitace a otevření nového DOZP v regionu. Závěr: Studie ukazuje, že při systematické práci s využitím individuální sociální rehabilitace, dostatečném personálním zajištění a dostupné kapacitě sociálních služeb je možné propuštění dlouhodobě hospitalizovaných pacientek se závažným duševním onemocněním z psychiatrické nemocnice. Jde však o složitý a časově náročný proces vyžadující zapojení multidisciplinárního týmu vybaveného klíčovými kompetencemi. Proces tranzice je nutné pečlivě a soustavně plánovat.