Releasing pupils from physical education from the perspective of law and inclusive education

Navzdory existenci mezinárodních smluv a strategických dokumentů zavazujících vzdělávací systém v ČR k umožnění rovného přístupu ke vzdělávání pro každé dítě, je bezdůvodné uvolnění ze školní tělesné výchovy u nás často využívanou realitou. Tato legislativou vytvořená možnost má zásadní negativní konsekvence. Nadužívání uvolňování vede k vytváření bariér v přístupu značné skupiny žáků k pohybovým aktivitám a jejich vyloučení z části vzdělávání zaměřené na pohybový rozvoj v průběhu celého dalšího vzdělávání (tělesná výchova, plavecké a lyžařské kurzy, pohybové soutěže a akce). Žáci, u nichž z důvodů zdravotních limitů je potřeba věnovat somatickému rozvoji zvýšenou pozornost, s inaktivitou pracovat a hledat cesty k celoživotní motivaci, jsou tak vyloučeni nejen z tělesné výchovy, ale často i z dalších akcí školy. Zodpovědnost za rozhodnutí o vzdělávání žáků v tělesné výchově je kladena na lékaře, aniž by tito měli potřebné znalosti současných vzdělávacích norem a standardů a kapacitu pro jednotlivé děti vhodná vzdělávací doporučení vytvářet. I přes dostupnost podpory žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, jsou stále více uvolňování z tělesné výchovy žáci s minimálními zdravotními limity. Cílem příspěvku je upozornit na současné uplatňování systému uvolňování z tělesné výchovy ve vztahu k právním aspektům a seznámit odbornou lékařskou veřejnost s možnostmi úprav a postupů v současném systému vzdělávání žáků se ztíženým přístupem k pohybovým aktivitám. Předkládaný příspěvek si dovoluje diskutovat nad některými pasážemi zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů a s nimi související vyhláškou Ministerstva zdravotnictví České republiky č. 391/2013 Sb., o zdravotní způsobilosti k tělesné výchově a sportu, která si klade za cíl působit preventivně na ochranu zdraví nejen dětí, ale i dospělých v kontextu výkonnostního sportu, ale i volnočasových aktivit a školní tělesné výchovy. Negativně hodnotíme zejména skutečnost, že platné právní normy upravují možnost uvolnění ze školní tělesné výchovy bez nabídky alternativy s cílem podpory žáků při naplnění jejich vzdělávacích povinností.